Ptačí medicína

Dílo německé mystičky a vizionářky, přezdívané „rýnská Sibyla“, abatyše kláštera sv. Disiboda u Bingen a zakladatelky dvou dalších klášterů (Rupertsbergu v r. 1150 a Eibingenu v r. 1165), Hildegardy z Bingen, dodnes udivuje svým rozsahem (kromě četných vidění je autorkou řady spisů lékařských a přírodovědných, kázání, básní, hymnů, množství dopisů a také jednoho dramatu), neobvyklým v době, kdy drtivá většina žen byla negramotná a jen hrstce z nich se dostalo formálního vzdělání. To ostatně postrádala i Hildegarda, která vděčí za své znalosti své představené Juttě ze Sponheimu a za sepsání svých děl pak sekretáři mnichu Volmarovi. Výsledkem autorčina velkého zájmu o přírodu jsou dva spisy – příručka praktické medicíny Causae et curae a část původně zamýšleného většího díla, přírodovědně-medicínský spis Physica, jehož šestý oddíl věnovaný ptákům (Lib. VI., De avibus) předkládáme čtenáři v českém překladu. Devět knih tohoto díla, zahrnujícího herbář, bestiář a lapidář, je rozděleno do 513 kapitol, zkoumajících léčivé vlastnosti živé i neživé přírody. Oddíl De avibus pojednává v návaznosti na jiné starověké či středověké přírodovědné spisy o 72 létavcích, části jejichž těl mohou být užitečné v medicíně, autorka se věnuje také popisu vzhledu jednotlivých opeřenců, jejich přirozenosti, typických vlastností či zvyklostí a uvádí u většiny z nich také recepty, jak připravit účinný lék. Pro dnešního čtenáře je to čtení nepochybně zajímavé, třebaže se magické praktiky mohou z pohledu současné medicíny jevit přinejmenším jako úsměvné, přesto je spis cenným zdrojem poznatků nejen ze středověkého lékařství, ale rovněž i pro autorčiny přesné postřehy z oblasti přírodovědné. Způsob využívání určitých bylin a taktéž některá Hildegardina dietetická doporučení zůstávají platná i v současné době. Přeložila Jana Fuksová.