„Ale já se rozhodl, žádný pracující život mě nedostane. Neskončím unavený, naštvaný a zbavený své mladistvě svobodné tváře jako mí rodiče.“ Ve svém prozaickém debutu sleduje Klára Elšíková z originální vypravěčské perspektivy, vynalézavě kombinující mužský a ženský part, křivolaké cesty svých postav, které se na prahu zásadních životních rozhodnutí naposledy ohlížejí za jistotami dětství.
Zítra už usnu, Klára Elšíková
Knížka je hodně taková "pocitátová". Je pěkná, ale má hodně nahuštěný text a dlouhá souvětí, tak se mi četla dlouho a těžko. Formou bych ji přirovnala k Ostře sledovaným vlakům, obsahem je někde mezi Na Zemi jsme na okamžik nádherní a Deník pražského studenta.