Římský katolicismus a politická forma

Dílo z roku 1923 představuje ranou práci významného právního a politického filosofa Carla Schmitta. V tomto brilantním textu se autor zaměřuje na specifickou povahu racionality spojené s katolickou církví, kterou kontrastuje s myšlením ekonomicko-technického věku. Význam ratio, jež stojí za autoritou katolické církve, spočívá v jeho schopnosti být jednotou protikladů (complexio oppositorum) a reprezentovat duchovní ideu či osobu. Schmitt také zdůrazňuje důležitou distinkci mezi reprezentací a pouhým zastoupením, čímž přispívá k porozumění klíčovým konceptům politické filosofie. Ekonomické myšlení, postrádající jakoukoli ideu k reprezentování, není schopno politiky v jejím pravém smyslu, což vede k depolitizaci veřejného prostoru. Schmittova kritika ekonomicko-technického myšlení se logicky vymezuje vůči socialismu a kapitalismu, které mají společné myšlenkové základy. Jak sám konstatuje, „Velký podnikatel nemá jiný ideál než Lenin, totiž ‚elektrifikovanou zemi‘.“ Oba se spíše přou o metodu elektrifikace. Jeho polemický tón se nevyhýbá ani anarchismu či tezím Maxe Webera, což podtrhuje aktuálnost jeho myšlenek.