Paměť a identita : rozhovory na přelomu dvou tisíciletí

Autobiografie slavných osobností vzbuzují zájem, neboť nám umožňují nahlédnout do jejich lidských stránek. Tyto příběhy nám pomáhají lépe porozumět historickým událostem a rozhodnutím, která je formovala. Například W. Churchill ve svých vzpomínkách odhaluje pozadí důležitých historických momentů, zatímco L.N. Tolstoj v románu "Vojna a mír" ukazuje, že jednotlivci jako Napoleon mají v dějinách menší význam než masy obyčejných lidí. Podobné úvahy lze aplikovat na dějiny církve a papežů, které by neměly být posuzovány pouze z profánního hlediska. Církevní dějiny jsou vedeny Boží prozřetelností, která překonává lidské slabosti. Kardinál Daoud ve svém životopise sv. Petra ukazuje, jak lidská neschopnost nemůže zastavit Boží plán. Papežovy vzpomínky, psané lidským tónem, odrážejí jeho údiv nad tím, jak Boží prozřetelnost vedla jeho a jeho spolupracovníky k překonání sebe sama. V kontextu II. vatikánského koncilu se zaměřuje na osobní vztahy a kolegialitu, nikoli na právní reorganizaci církevních struktur. Papež se snaží oživit tyto vztahy prostřednictvím svých cest a setkání s poutníky v Římě, což činí jeho vzpomínky cennými a inspirativními.