Skryté tváře fantastična

Monografie usiluje o postižení principů fantastična, zhodnocení hlavních teorií. Formování fantastické literatury v La Platě tvoří tři časové i formálně-tematické fáze. 60.–80. léta 19. století odráží povídková tvorba argentinských autorů: Juany Manuely Gorritiové a E. L. Holmberga, částečně v duchu evropského romantického fantastična, ale už s modifikací fantastična v sémantické i syntaktické rovině. Druhou zkoumanou fází rozmachu je období modernismu, dílo L. Lugonese (osobitá vědecká orientace fantastické povídky) a Horacia Quirogy (který je považován za zakladatele moderního konceptu fantastična). Třetí fáze vývoje spadá do 20.–70. let 20. století. Stěžejní období, jemuž je v práci věnováno nejvíce prostoru, je demonstrováno na díle Uruguayce Felisberta Hernándeze a Argentinky Silviny Ocampové, oba tito autoři naplňují model skrytých tváří fantastična, mají společnou poetiku fantastické každodennosti, jejich díla pronikla do povědomí čtenářské veřejnosti mnohem později, zaslouží si proto znovuobjevování.