Dějiny filosofie. 2. díl, Novověk

„Historie filosofie se neodehrává v nadzemních oblastech čisté pravdy, kde vládnou jen definice, dedukce, poznatky, systémy noetické a metafysické, kde pravda je jen poznáním a chyba jen věcí logické analysy. Co podávají dějiny filosofie od dob Hegelových (které filosofii takto chápou), jsou jen abstraktní obsahy theorií navléknuté na nit chronologie a logiky. Skutečné dějiny filosofie však se dály a dějí na této zemi v zápase živých lidí.“ Z těchto východisek vzešlo životní dílo významného českého filosofa, pozitivisty, současníky Masarykova, dvoudílné dějiny filosofie. Ačkoli tato práce – výsledek celoživotního bádání a úsilí autora – vyšla více než před půlstoletím, mnohé její závěry jsou platné a poučné dosud. Rádlův racionální přístup a přitom akademismem nezatěžkaný vyjadřovací přístup tvoří z této publikace vynikající pomůcku při exkursu do dějin filosofie a zároveň názorný přiklad významné dobové myšlenkové konvence, jíž pozitivismus nesporně byl. Abychom zachovali autorskou dikci a nevnášeli do celistvosti díla cizorodé prvky nemístné modernizace, zachovali jsme v tomto vydání doslovný, soudobou gramatikou nekorigovaný text prvního vydání Dějin filosofie (Jan Laichter Praha, 1932–33).