Ráno s magnolií

Druhá sbírka současné mladé autorky, volně navazující na její předcházející cyklus veršů "Noc u tamaryšku", obsahuje převážně intimní a reflexivní poezii. Podobně jako v předcházející sbírce, i v této autoka podává poměrně otevřenou výpověď, odhalující její vnitřní svět. Do svých veršů tentokrát však zakomponovala mnohem více naděje i přesvědčení, že i z nevydařeného vztahu lze po jeho podrobnějším přezkoumání paradoxně získat pocit vyrovnanosti a naděje. Zatímco "Noc u tamaryšku" je vlastně reminiscencí na to, co skončilo, "Ráno s magnólií" posunuje vztah mezi mužem a ženou do roviny proměn, které střídavě vzbuzují někdy optimističtější, jindy zase pesimističtější předpoklady. A tak magnólie je vlastně v tomto opusu symbolem takové citové vazby, která může odkvést v mrazu nebo se probudí do teplého, životadárného rána.