Stěhování národů

Dávným a dnes jen obtížně překonávaným nedostatkem české historiografie je fakt, že se přespříliš soustřeďovala na dějiny národní na úkor dějin evropských a světových. Proto nám dosud chybí původní práce o řadě klíčových momentů evropských dějin, a to dokonce i o tématu tak závažném, jako je epocha stěhování národů. Dílo brněnské historičky Jarmily Bednaříkové představuje tak první monografické zpracování této převratné epochy evropských dějin v naší odborné literatuře, kdy mezi jiným přišli do české kotliny i naši slovanští předkové. Počátek tohoto období klademe do 3. století n.l., kdy výrazně zesílil tlak germánských kmenů na slábnoucí říši římskou. Další mohutný impuls pohybu barbarských kmenů dali na konci 4. století asijští Hunové. Poté již následoval vír dramiatických a skoro nepřehledných dějů, v němž se rychle střídala jména jako Vizigóti, Ostrogóti, Skirové, Alani, Avaři, Vandalové a další a další. Konec říše západořímské roku 476 znamenal uprostřed těchto zmatků jen málokým zaznamenanou epizodu. Až říše franská dokázala vnést alespoň načas do těchto násilím provázených dějů určitý řád. Velkým kladem práce je to, že autorka se nespokojila jen s vylíčením barvitých a napínavých událostí, ale soustředila se též na skutečnosti, které rozhodovaly o dalším evropském vývoji: na šíření křesťanství, které se stalo základem celé evropské kultury, a na formování nového společenského uspořádání, feudalismu. Kniha určená pro širší čtenářský okruh, ale zakládající se na vlsatní autorčině badatelské práci, znamená jak velký přínos odborný, tak poutavý čtenářský zážitek.