Postkoloniální myšlení II

Druhý díl série Postkoloniální myšlení I–IV, jejímž úvodním svazkem byl překlad knihy Frantze Fanona Černá kůže, bílé masky, tvoří historické východisko odrážející angažovanou genezi postkoloniálního myšlení jako de facto emancipačního programu druhé vlny „dekolonizace“ – ozbrojeného i politického procesu boje koloniálních zemí za nezávislost, který byl na Západě vnímán jako proces rozkladu evropských imperiálních říší. Tyto procesy probíhaly v Asii a Africe od konce druhé světové války (1946 Filipíny, 1947 Indie, Pákistán ad.) do poloviny let sedmdesátých. V této fázi artikulovali postkoloniální autoři v knize zastoupení perspektivy osvobození od faktické i symbolické koloniální nadvlády, od systémů podřízení, ovládání, nelidského uspořádání a útlaku. Hnutí za nezávislost v sobě nese také zásadní otázku postkoloniální identity – na jakém základě se rozvíjí a bude konstruována nová, osvobozená politika (národní) identity? Na jakém půdoryse bude krystalizovat pojem postkoloniálního národa – na základě národního esencialismu (předkoloniální etnické, jazykové, národní, kmenové „kořeny“...), anebo „konstruktivistickém“ (jako myšlená společenství)? Tyto dvě do značné míry nekompatibilní koncepce indikují problémy, které jsou blízké také svědkům i aktérům postsocialistické transformace po roce 1989. Publikace obsahuje klasické texty definující témata univerzality a diference, rezistence, jazyka jako epistemologické a imaginativní struktury moci ad. To, co tvoří specifiku zde přítomného výběru, jsou dva místní momenty pohledu na postkoloniální situaci – je to role autora a komunismus (respektive dědictví totalitního režimu a v jeho rámci formované stereotypy ideologií).