Trapný konec rytíře Bartoloměje

V románu o cti, nepočestnosti a lásce se Václav Erben vrací do doby krále Jiříka z Poděbrad, tedy do druhé poloviny patnáctého století, kdy se obyvatelstvo české země stále ještě vzpamatovávalo z politického, hospodářského a morálního kolapsu předchozích časů. Ačkoliv autor vytvořil toto dílo již před čtrnácti lety, zdá se nám, jakoby v historické metafoře hovořilo i k dnešku. Vypráví se zde o proměně charakteru rytíře Bartoloměje - zpočátku veskrze poctivého postaršího muže najímaného nejvyšším mincmistrem Království českého k dopravě a ochraně pregencního stříbra a mincí, zasílaných z kutnohorského Vlašského dvora do Prahy - v člověka podvodně připraveného o majetek. Potom se však sám dá rovněž na nepočestnou cestu (když se děj přesune do penězokazecké dílny v koněpruských jeskyních u Berouna) - a hle! Namísto aby byl zákonem přísně potrestán, čeká ho na samém konci jmenování: stane se - přestože nekalým způsobem zbohatlý - zástupcem nejvyššího hofmistra, čili druhým nejvýznamnějším mincovním úředníkem království. Trpce ironicky laděný příběh poutá plastičností obrazů tehdejšího života ve městě, na venkovské tvrzi, i kresbou přírody, neotřelou barvou slov, a možná že především kontrastem racionálně promýšlených finančních transakcí s hlasem srdce: stárnoucí hrdina se zpočátku lásce brání, nakonec se však dočká i opožděného otcovství...