V úžasu z Nejvyššího

Předkládáme svěží duchovní životopis Rafaela Arnáize Baróna (1911–1938), trapisty z kláštera San Isidro ve Španělsku. Zemřel v pověsti svatosti ve věku sedmadvaceti let. Jako patrona mládeže jej blahořečil ještě Jan Pavel II., roku 2009 byl svatořečen. Život Rafaela byl plný zvratů a překvapení, ale je v něm čitelná zlatá nit Boží milosti. Rafael pocházel z dobře situované rodiny, byl inteligentní a všestranně nadaný, oplýval humorem a chutí do života, rád se bavil s přáteli a sportoval. Studoval v Madridu architekturu, ale zajímala ho i hudba, poezie a malování. Jeho povolání do kontemplativního řádu ovlivnil strýc, k němuž jezdíval na prázdniny. Přečetl si u něj knihu „Z bitevního pole do Trappy“, přerušil studium a požádal o přijetí k trapistům neboli cisterciákům přísné observance (OCSO). V klášteře se cítil velice šťastný, objevoval krásu mnišského povolání, ale záhy se u něj projevila vážná nemoc, takže se musel vrátit domů. Celkem čtyřikrát musel kvůli nemoci z kláštera odjet, ale vždycky se zase vrátil. Krátce před smrtí směl obléci hábit mnicha s věčnými sliby, ale tehdy už dozrál k životu v plnosti před Boží tváří.