Člověk, kultura, náboženství

Vědomí plurality a pluriformity světa a projevů kulturního a náboženského prožívání člověka v něm vyžadují kontextualizaci teologického bádání. Takováto kontextualizace jde dál než adaptace či dokonce inkulturace. Vyžaduje hermeneutický přístup ke skutečnosti světa a člověka v něm. Hermeneutická teologie je, spojujícím prvkem mezi „textem“ (tradicí) a „kontextem“ (současným světem). Apriorní způsob pěstování teologie musí být nutně v kontextu současného pluralitního a globalizujícího se světa doprovázen myšlením založeném na zkušenosti – a posteriori (a tím je mimo jiné různá náboženská zkušenost lidstva). Text, který má čtenář ve svých rukou, je psán optikou teologa upřednostňujícího hermeneutický přístup, jemuž není cizí interdisciplinární syntéze. Mnohým se tedy může zdát zvolená metoda nejednotná a nekonzistentní. Autor však s kritikou tohoto typu počítá a předkládá pokus o „novou“, byť zdánlivě nekonzistentní, avšak celistvější metodu pojednání o fenoménu člověka, kultury, náboženství a dialogu.