Psáno ústy, čteno ušima

Autorka charakterizuje svou knížku jako „pokus o využití francouzské zkušenosti po český přednes a jeho pedagogiku“. Od konfrontace českého a francouzského přístupu k uměleckému přednesu přechází k mystickým i zcela technickým souvislostem básnické tvorby a interpretace, přičemž své osobní herecké zkušenosti poměřuje se zkušenostmi jiných, reflexemi básníků nad vlastním dílem, svědectvími překladatelů, poznatky literárních teoretiků a na pomoc si bere i výsledky empirické studie. Zároveň bohatě čerpá z vlastní zkušenosti herečky ve dvou jazycích a pedagožky vyučující umělecký přednes. Sotva by se našel někdo jiný, kdo by mohl na toto téma a takto psát. Jedinečnost práce je dána nejen schopností autorky umělecký text „přečíst“ a dostat se pod jeho povrch, ale právě na základě „francouzské“ zkušenosti v něm poukazovat na aspekty, které se při běžné výuce přednesu přehlížejí. V rozborech básní a charakteristikách básníků či interpretů volí autorka mnohdy výrazné metaforické formulace, které stručně, ale plasticky vyjadřují smysl lépe, než by to svedly sáhodlouhé rozklady. Text je múzický, má styl, napětí, radost z objevování a díky svému osobnímu zaujetí také apelativnost. I pro jiné pedagogy herectví by mohl totiž být „francouzský“ přístup k uměleckému přednesu, jak ho autorka charakterizuje, přínosný. Ale nejen to. Jistě řekne mnoho každému čtenáři poezie, zejména by se s ním měli seznámit adepti herectví a režie. Nadmíru poučná a inspirativní byla knížka pro mě jako pro překladatele. Ukazuje totiž, jak velice blízko má herecká interpretace k interpretaci překladatelské. Jiří Josek CD Slepý lučištník Přemysla Ruta a Markéty Potužákové obsahuje písně a verše francouzských, portugalských, katalánských a českých trobadorů.