Eseje

Nad Rabelaise a Montaigne francouzská renesance nevydala osobností výsostnějších a důsažnějších trvalostí a světovou rozsáhlostí vlivu. Rabelais představuje její radostný a důvěřivý počátek, zatímco Montaigne je výrazem její zralosti, kdy pozbyla optimistických iluzí a svobody myšlení používá k studiu lidské přirozenosti a jejích možností. Montaigne vyjadřuje poselství tolerance a laskavého skepticismu prostřednictvím literárního eseje, který je prostý, přirozený a neomezený pravidly rétoriky či filosofického diskursu. Jeho eseje se zaměřují na autentické mravní stanovisko spíše než na souvislost filosofického systému. Montaigne vydal tři knihy esejů, které si získaly pozornost domácí i zahraniční čtenářské veřejnosti a od osmnáctého století, „věku tolerance“, patří mezi nejproslulejší a nejvlivnější díla světového písemnictví. Český čtenář měl dosud možnost seznámit se pouze s malou ukázkou v starším výboru Ottovy Světové knihovny. Tato kniha se snaží vyplnit mezeru v naší překladové literatuře a přinést podstatné části Montaignova nesmrtelného díla.