Vědra

Básně lze chápat jako jakýsi výsek z pomyslného labyrintu světa, jímž procházejí podivuhodní průvodci Kdojsi a Nikdo, vzájemně podporující nebo naopak vyvracející své teze. Oba s jízlivým sarkasmem i ironií komentují lidské vlastnosti a vůbec vše, co vidí kolem sebe. V příměrech a licencích se vyjadřují k nestálosti povahy, ke "kymácení mysli", k okamžikům blaženosti nebo naopak bolesti. K těmto duchovně éterickým, nicméně filozoficky zdatným zjevům se připojuje i Anti, celým jménem Antifa Horáčková, uvažující nejdříve nad záhadou plynoucího času, později pronášející svérázné poznámky o hodnotě a smyslu života. Celá sbírka je tak působivým souborem neobvyklých meditativních variací, jež jsou komponovány autorovou výraznou snahou po minimalistickém pojetí verše, kterou ostatně projevil již ve svém knižním debutu.