Vzpomínky zahradního architekta Josefa Vaňka na velkou válku

Z českého zahradnictva vzešel na konci 19. století značný počet osobností, které se mimořádně zasloužily o pozoruhodný rozvoj tohoto oboru. Jen málokterá z významných postav se však vyznačovala takovou zájmovou a tvůrčí mnohostranností, jakou prokázal chrudimský rodák, zahradní architekt Josef Vaněk. Nicméně i jeho se dotklo nasazení v první světové válce. Snaha po zachycení všech událostí, s nimiž se ve svých osobních anabázích střetl, ho vedla k tomu, že si začal vést deníček, který se díky svým rozměrům vešel do kapsy jeho vojenské blůzy. Sem si zapisoval např. přesuny po frontách, smutné okamžiky, pokusy, jak uniknout před bojovým nasazením, zajímavosti prostředí, ve kterém se nacházel, jako zvyky místního obyvatelstva, místní strava apod. Vzhledem k odbornosti Josefa Vaňka lze v jeho vzpomínkách na válku vysledovat především jeho lásku k botanice, pomologii, zahradní architektuře, která se mu stala jakousi berličkou, aby dokázal přežít strasti války. Editoři předkládané kritické edice Vaňkových vzpomínek před ni vložili úvodní kapitoly, které čtenáře nejdříve seznamují s osobností zahradního architekta Josefa Vaňka (1886–1968), charakteristikou jeho dochovaného osobního fondu a krátkým popisem jeho dochovaných nejen válečných vzpomínek, ale i jeho deníku „Proč jsem si zvolil zahradnictví?“. Pro zajímavost se zde nachází kratičká poznámka týkající se nasazení do války dalších osob z Vaňkovy rozvětvené rodiny. Poslední kapitola se velmi detailně věnuje královehradeckému 18. pěšímu pluku, ke kterému Josef Vaněk nastoupil, a tak nám navozuje atmosféru a průběh bojů během tohoto světového válečného konfliktu. Čtenář se tak také bude snadněji orientovat, kde se Josef Vaněk v průběhu první světové války pohyboval.