Povídka o sedmi oběšených

Viac o knihe

Nejvyzrálejší dílo významného ruského spisovatele předříjnového období (1871–1919), rozsahem nevelká novela z r. 1906, je psychologicky hlubokým a umělecky strhujícím vylíčením posledních chvil sedmi lidí – pěti revolucionářů a dvou zločinců – odsouzených k smrti oběšením. Třebaže autor ani zmínkou nenaznačuje, zač jeho revolucionáři bojovali a zač jdou na smrt, třebaže odsouzence v jejich předsmrtných úvahách nemučí nezdar revolučního díla, nýbrž jen hrůza ze smrti, která je sbližuje s oběma zločinci, přece bylo dílo v době stolypinské reakce chápáno nejen jako protest proti hromadným popravám a proti nelidskosti trestu smrti, ale přímo jako revoluční čin, jako proticarský manifest.