Velikonoční hymny

Velikonoční hymny svatého Efréma Syrského (306–373) představují soubor liturgické poezie navazující na nedávno vyšlé Hymny o ráji (45. svazek edice Pro Oriente, Červený Kostelec 2018). Katechetické téma z knihy Genesis o stvoření člověka, jeho vině, ztrátě ráje a Božím příslibu jeho záchrany z věčné smrti zde vrcholí oslavou křesťanského velikonočního tajemství – vítězného souboje Ježíše Krista se satanem, strůjcem lidské zhouby. Jako celá hymnologie svatého Efréma i velikonoční hymny byly složeny pro liturgický chór syrské církve, v níž se dodnes používají. Syrské lekcionáře je zaznamenávají jako součást velikonočních liturgií. Mimoto jsou obsaženy v tematických rukopisných souborech k svátku velikonočního beránka a nekvašených chlebů (židovská Pascha), k liturgii památky utrpení a smrti Ježíše Krista (Pascha Kristova) a ke slavné liturgii Kristova vzkříšení. Benediktinský mnich, orientalista Edmund Beck (1902–1991) zpracoval v jeho době dostupné rukopisné sbírky do kritické tištěné edice názvem Paschální hymny (Hymnes pascales, Corpus Scriptorum Christianorum Orientalium, sv. 248, Scriptores Syri, sv. 108, Louvain 1964), v níž je celek pětatřiceti hymnů rozdělen podle trojice velikonočních svátků do oddílů O svátku nekvašených chlebů (jednadvacet hymnů De Azymis), O ukřižování (devět hymnů De Crucifixione) a O vzkříšení (pět hymnů De Resurrectione). Počet hymnů je v těchto třech souborech nerovnoměrný kvůli porušenému stavu existujících rukopisných sbírek. Některé hymny nebo části hymnů chybí. Velikonoční hymnologie svatého Efréma byla patrně mnohem bohatší a prozatím známe pouze její torzo.