Můj chlapec a já

Dějovým půdorysem tohoto románu je vnější svět nově narozeného dítěte, vedle něhož si vypravěčka uvědomuje své vlastní mládí a ve volném sledu jednotlivých příběhů v nejrůznějších časových rovinách podává zároveň obraz života chudé holčičky z pražské kolonie, obklopenéchudými příbuznými, navíc pak vzpomínající na ještě ubožejší své předky. Jako základní akord prochází celým románem umění spojovat nízké se vznešeným, dobývat poezii ze scén a okamžiků, jež povrchnímu pohledu připadají šedivé a všední; toto sbližování kontrastů dává dílu neopakovatelnou příchuť. Přitom autorka, která má pravý vypravěčský temperament, vychází z českého národního naturelu i z domácí literární tradice a nepotlačuje ani zvláštnosti ženského pohledu na svět. Už dávno se v naší literatuře neozval takový přirozený hlas, v pravém slova smyslu lidový, evokující život chudiny a kolize jejího společenského vzestupu.