Výmluva samoty

Do čtyř ročních období rozložil autor prózu, která vlastně není ničím jiným než výpovědí o lásce. O vztahu, který začal "zamilovaným jarem", vrcholil v letních měsících, aby pak sklouzl do jakési podzimní šedi a v zimě pak došlo k jeho definitivnímu zániku. Próza však nepojednává pouze o milostném vzplanutí a zklamání, má v sobě i víru a přesvědčení, že poté, co se "rozplyne oblak poblouznění", musí člověk pořád věřit a doufat, nacházet a objevovat chuť k životu a po určitém čase bude odměněn, neboť se dostaví další, tentokrát už nefalšované a opravdové citové vzepětí. Protože "na pravou lásku stojí za to si počkat"