Trestněprávní perzekuce odpůrců režimu v Československu v období takzvané normalizace (1969-1989)

Postihy odpůrců režimu byly stabilní součástí politiky Komunistické strany Československu po celé období tzv. normalizace. Poměrně značného množství lidí se dotkla i trestněprávní perzekuce, která stála na vrcholu represivních opatření režimu vůči nepohodlným občanům. Právě tomuto tématu je věnována publikace Jaroslava Pažouta. Její první obecnější kapitola sleduje, jaké podoby měla a jakým způsobem se proměňovala trestněprávní perzekuce v dvacetiletí existence normalizačního režimu. Základ práce pak tvoří následující kapitola rozdělená do deseti samostatných podkapitol. Ty jsou věnovány jednotlivým protirežimním aktivitám v Československu a jejich trestněprávním postihům, které jsou dokumentovány na řadě kauz. Sledována tak je trestněprávní perzekuce za šíření protirežimních písemnosti a letákové akce, vydávání a šíření samizdatu, nezávislé náboženské a kulturní aktivity, petiční hnutí, protirežimní demonstrace, verbální projevy, odpírání vojenské služby, trestněprávní perzekuce spojená s výkonem trestu odnětí svobody a ochranného dohledu a trestní postihy za konflikty s veřejnými činiteli a za použití či plánované použití násilí při protirežimních aktivitách. Práce je založena na důkladném pramenném výzkumu především soudních a vyšetřovacích spisů i mnoha dokumentů opozičního původu uložených v prvé řadě v knihovně samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti. Stranou pozornosti samozřejmě nebyla ponechána ani existující odborná literatura či tiskem vydané prameny, využita byla i svědectví pamětníků.