Mirákl

Doba, již Škvoreckého Mirákl zachycuje, byla plná dramatických a často konfúzních událostí, ošklivých zločinů i všedního života, jaký zejména mladí lidé dokážou žít po svém, kdykoli a kdekoli. Pro své vyprávění zvolil autor conradovskou metodu "rozmyslného zmatku", neboť se mu zdálo, že jí nejlépe nastaví zrcadlo oněm zmateným a tragikomickým časům. Jednou z nosných linií děje je případ tzv. "Čihošťského zázraku", použitý ovšem jenom jako modelová situace, od níž se odvíjejí další příběhy. Mladším čtenářům, kteří se na to nepamatují, dává Mirákl nahlédnout do nedávné historie nejlepším možným způsobem: způsobem ironické, humorné a proto smrtelně vážné krásné prózy.