Ruská sofiologie a věčné ženství

Za časů vlády marxisticko-leninské ideologie v Rusku byli všichni náboženští filosofové vyhnáni do emigrace nebo zatlačeni do ústraní. Byl mezi nimi i významný proud sofiologů, jejichž ústředním tématem byla Sofie, archetyp věčného ženství. V dnešní době opět roste zájem o tento typ filosofování, avšak v českém prostředí schází ucelený přehled o vývoji ruské sofiologie. Proto je v této publikaci podán nejdříve stručný přehled užití a vývoje pojmu Sofie či moudrosti v dějinách – před tím, než Sofie přišla do Ruska a byla filosoficky zpracována prvním ruským systematickým filosofem Vladimírem Solovjovem. Jako jeho nejvýznamnější následovníci jsou představeni Sergej Bulgakov a Pavel Florenskij, kteří Solovjovo dílo doplnili a rozšířili. Kniha si všímá i ruských symbolistů, kteří ve svých básních opěvovali Sofii jako výraz věčného ženství a ideální krásy.