Píseň o lítosti

Zralý muž se vrací do krajiny dětství na moravsko-slovenském pomezí. Vzpomínka mu vybaví nejen čas sucha a bídy jako předzvěst blížící se válečné pohromy, ale zpřítomní i chlapcovo první setkání s několika osudovými podobami lásky: s podobou pustošivou, ničivou, svůdnou, klamavou — i s prázdnotou po zániku lásky. Nad její zákon klade autor poznání, že lidé, kteří nikdy nebudou vědět a ve své ubohosti budou bloudit jako děti ve tmě, musí být „plni lítosti k druhým, k těm, kteří jsou stejně ubozí“. Podle tohoto románu byl natočen stejnojmenný film (režie Dušan Klein, 1998). Román Píseň o lítosti zvítězil těsně před únorem 1948 v soutěži Evropského literárního klubu, nesměl však už být vytištěn. Byl vydán hebrejsky v Tel Avivu v roce 1951 a česky až v roce 1982 v Sixty-Eight Publishers.