Ananas / Park / Pokojíček

Tři hry z doby rozvratu. Pitínský je jedním z průkopníků tak zvaného alternativního divadla a tvůrcem jeho repertoáru, který má sice blízko k repertoáru divadel malých scén, odlišuje se však od něho větším příklonem k postmoderní poetice. Jeho první hry, zejména Ananas (1986) a Matka tento typ poetiky v českém kontextu prosazovaly v nonkonformním prostředí nezávislých nebo k nezávislosti směřujících divadelních scén. Ananas se opírá o metodu asociativní montáže, v níž dominuje princip aluze, citace či parodické parafráze. Na rozhraní 80. a 90. let se v autorově dramatické tvorbě konstituovalo nové téma, které promítl do několika dalších her: problematika společenského outsidera, individua trpícího komplexy vykořeněnosti, ztrátou domova, traumaty pramenícími z latentní existenciální nejistoty. To vše v dramatických textech J. A. Pitínského prohlubovalo tragický pocit života, stavy deprese z pokřivených rodinných a soukromých vztahů. Jeho hra Park (1989) bývá výstižně charakterizována jako „podobenství o pokoře, vině a vykoupení“ (Kamila Černá). Analogické motivy dominují i v následujících Pitinského dramatech Pokojíček (1992) a Buldočina aneb Nakopnutá kára.