Ztracené dívky

Těsně před první světovou válkou se v jednom švýcarském hotýlku sejdou Wendy, Dorotka a Alenka, jejichž dětské zážitky se staly předobrazem knih Alenka v říši divů, Petr Pan a Čaroděj ze země Oz. Navzájem si odvypráví velmi odlišné (a velmi sexuální, protože tohle je pornografie) verze příběhů, které si s nimi spojujeme. Spolu s dívkami se vracíme k incidentům, které se transformovaly do vyprávění o králičí díře, zemi Oz či Zemi Nezemi… Ztracené dívky jsou mistrovskou ukázkou komiksové techniky. Melinda Gebbieová i Alan Moore si libují v dobových pastiších, a tak jsou některé kapitoly nakreslené ve stylu Aubreyho Beardsleyho, Egona Schieleho či Alfonse Muchy. V čiré pornografii nemá akce žádné důsledky: žádné děti, choroby, traumata, a žádné vzpomínky. A právě v tomto ohledu se Ztracené dívky od porna zásadně liší: ono to celé je o následcích, nemluvě o válce, hudbě, lásce, žádostivosti, represi a paměti.