Brambora byla pomeranč mého dětství

Chrómované nárazníky, transparenty a hesla. Anticharta, moskviče, nepoživatelné kubánské pomeranče. Zatímco v Anglii řvou punkeři o bídě světa, v Československu zpívají umělci na lopatkách trapné songy o míru. A tam někde v oparu sedmdesátých let jsem zahlédl klátivou postavu dvouhlavého žáka Piolina. V časech, které teprve přijdou, se stane prvním a posledním prezidentem sjednoceně rozvrácené Evropy. Toto je příběh jeho (a mého) dětství žitého tenkrát za JUDr. Husáka.