Muž a dvě ženy

Soubor devatenácti povídek přináší jednak deset miniatur ze stejnojmenného českého výboru (1970), jednak přikládá devět zbylých próz původního anglického vydání. Autorce v dobách největší povídkářské slávy učarovala nejen atmosféra dospívání v krajině jihoafrických farem, kde je vidět druhým do talíře přes půl buše, ale i přehuštěný Londýn, ve kterém se zabydlela až v dospělosti. Očima inteligentních čtyřicátnic vnímá všednodenní tragédie a proniknutím do duše postav naplňuje požadavky psychologického žánru tak, že výsledný objev čtenáře zamrazí. Zajímají ji stereotypy anglické povahy při kastování společnosti nebo v soužití mužů se ženami, v nichž senzitivně pojmenovává chvíle, kdy se slabost změnila v pomatení. Snad proto cítí potřebu prokládat tyto velkoměstské truchlohry symbolickými bájemi o povaze přírodních národů, zvířat či hmyzu konfrontované s řádem věčnosti. Prokazuje výjimečné umění skloubit satiru s jemnocitem a existenciální strach s nabokovovskou láskou k barvitému cvrkotu ulice.