Krvavá komnata

Anglická spisovatelka Angela Carterová je českým čtenářům téměř neznámá. Pouze v roce 1993 od ní vyšla Kytice dívčích pohádek (Svoboda-Libertas), což je však kniha spadající spíše do její badatelské než tvůrčí činnosti. Sebrala do ní pohádky s ženskými a dívčími hrdinkami z různých zemí světa. I ve své původní tvorbě vychází často z mýtů a pohádek – na lidových a notoricky známých vyprávění se jí líbí stále se měnící invence každého dalšího vypravěče. Líbí se jí, že příběhy, jejichž původní autoři nejsou známí, může kdokoli v jakékoli době jakkoli převyprávět, předělat a přizpůsobit své fantazii, a tak mohou být ony bájné příběhy stále živým občerstvováním a zábavou pro široké vrstvy. Není tedy jistě nic zvláštního na tom, že pod tento druh zábavy zahrnovala Angela Carterová i televizi, a například v populárním seriálu Dynastie viděla moderní verzi klasické pohádky. Krvavá komnata (1979) je skvostným příkladem její „pohádkové" filozofie. Klasické pohádky a pověsti, známé po celém západním světě – jako Třináctá komnata, Červená Karkulka, Kocour v botách, Sněhurka, Kráska a zvíře, Dracula, Král duchů aj. – dostávají ve zcela originálních parafrázích Angely Carterové jinou podobu, jinou náladu, jinou charakteristiku postav, jiné vyznění. S dobře známým příběhem si může myšlenkově i jazykově pohrát tak, jak vyhovuje její představivosti a jejímu zacílení. Všechny parafráze se vyznačují úchvatnou atmosférou, vtahují čtenáře útočením na všechny smysly, včetně silného erotického podtónu, do magického, ne však nadpřirozeného světa. Ženské hrdinky, ač vypadají jako andělé, v nich prožívají, na rozdíl od zjednodušujících pohádek, přirozené touhy a vášně spojené s roztomilou praktičností, a muži démonizováni z ženského pohledu na přitažlivé živočišné netvory buď život ženy změní a získávají, nebo hynou. Moderní pohádky Angely Carterové vyprávějí – tak typicky pro naši dobu – o lásce na život a na smrt.