Lidé víry

Karel Veliký, Tomáš Akvinský, křižácké války, Jana z Arku, svatý František, svatý Dominik, scholastika, to jsou jména a pojmy, které dobře známe. A přece to všechno jsou jenom vnější fenomény doby. Za nimi, v jejich pozadí, se formoval a vznikal nový význam slova víra. Pro středověkou církev (600 až asi 1450) už víra neznamená jen hledání poznatků o Bohu, ale po znání Boha. To potom pokračuje až do dnešních dnů hledáním co nejužšího vztahu k Bohu. Anthony E. Gilles přirovnává toto období života církve k dospívání. Podobně jako každý dospívající člověk zápasí církev, aby dokázala všechno sladit – chování, intelekt, city, víru. A jako mnoha lidem v tomto věku se jí loto úsilí o dosažení harmonie částečně daří a částečně nedaří. Když se jí to daří, daří se jí to obdivuhodně (rozvoj kontemplativních, klášterních a mystických tradic, prohloubení kultu svatých, počátky mariánské zbožnosti, laická spiritualita, syntéza mužských a ženských rysů). A když dělá chyby, jsou to chyby ostudné (křížové výpravy, obrazoborectví, ospravedlňování otroctví, nové oživení učení o predestinaci). Na úsvitu reformace ještě nenacházíme církev ve stavu dospělé vyzrálosti, což byl cíl, k němuž tak usilovně směřovala, ale ve stadiu, kdy právě těžce překonala své obtížné dospívání. A právě vzrušující příběh jejího dospívání nám Anthony E. Gilles vypráví ve své knize. Při jeho čtení se můžeme naučit lépe chápat také sami sebe jako lidé víry. ANTHONY E. GILLES napsal šestisvazkové dílo nazvané Boží lid, které postupně vychází v nakladatelství Portál. Vydané svazky zahrnují: Lidé smlouvy (Starý zákon), Lidé cesty (Nový zákon), Lidé víry (středověká církev). Připravované svazky: Lidé kréda (prvotní církev), Lidé rozkolu (reformace), Lidé naděje (moderní církev). Vydání první.