Od Zalmoxida k Čingischánovi. Srovnávací studie o náboženstvích a folkloru Dácie a východní Evropy

Známý autor se věnuje archaickému kulturnímu dědictví v evropských i mimoevropských mýtech, rituálech a zvycích. Jak přišli Dákové, podle praotce evropského dějepisu Hérodota „nejstatečnější a nejspravedlivější" z Thráků, ke svému rodovému jménu, které znamená „vlci"? Je možno považovat Zalmoxida, původně prý Pythágorova otroka, za boha země s mysterickým kultem? Jak si vysvětlit „únavu Boha“ v některých lidových kosmogonických mýtech na Balkáně, ale i ve střední Evropě a v Asii? Co soudit o úloze rituálního lovu v hájích spojených se založením osady, města či státu?Jakou úlohu hraje lidská oběť při stavebních rituálech? Mohl na rumunském venkově přežít šamanismus či kult bylin „života a smrti“? Je odevzdanost pastýře tváří v tvář smrti v nejznámější rumunské lidové baladě Jehnička osudovým povahovým rysem celého národa? Na tyto a mnohé jiné otázky odpovídá Eliade s erudicí a elegancí sobě vlastní, osvětluje je na základě studia archaického kulturního evropského i mimoevropského podloží a snaží se „zaujmout cizince, aby tuto knihu četl s týmž zájmem, jako čte nebo četl o Řecích nebo Afričanech a Indech“. Český čtenář, který se s Eliadovými statěmi seznámí, bude nucen uznat, že se mu to podařilo.