František z kaštanu, Anežka ze slunečnic

Málokdo má rád podzim. Ve městech se válí žlutá mlha, smog a padá kyselý déšť, v lese je sychravo a na holých polích rozmoklá hlína. Právě v takovém lezavém nečase se v šípkovém keři potkají dva malí zkřehlí bezdomovci. Dětská poezie Radka Malého patří k tomu nejlepšímu, co současná česká básnická tvorba může nabídnout. Také jeho prozaická tvorba pro děti má svůj osobitý, nezaměnitelný styl a nebojí se rozvíjet někdy až nonsensové obrazy, které jsou však pro děti nevyčerpatelným zdrojem poetické hry, v níž se mohou nechat unášet básníkovým pohledem, ukazujícím jim tu tvář světa, kterou v dnešní hyperkonzumní době už ani nemají možnost poznat. Básnický svět Radky Malého je velmi barevný a jeho nápady svěží a neotřelé. Lyrická podzimní pohádka o dvou bezdomovcích z holých polí – Františkovi vyloupnutém z kaštanu a Anežce ze slunečnic je vlastně podobenstvím o životním putování a o tom, že někdy se musíme rozejít, abychom se zase mohli setkat. Napínavý a přitom několikavrstevný text talentovaného autora „zlehčují“ vtipné ilustrace Galiny Miklínové, výtvarnice, jejíž obrázky básníkům velmi svědčí.