Vraždící psi

Nejdřív to bylo jen zavrčení, co vylekalo slepého Ottu Maiera. Tak divně se jeho pes, na kterého se mohl v uplynulých šesti letech stoprocentně spolehnout, choval jen dvakrát. Pes znovu zavrčel. Otto Maier se lekl. Tentokrát mu to připadalo ještě mnohem výhružnější a nebezpečnější. Ucítil, jak se napnulo vodítko, jak se do něj pes opřel a táhl ho za sebou, „Harro!" zavolal slepec na psa. „Co je s tebou, Harro? Zbláznil ses? Takového tě neznám. Co se stalo?" Slepec se psem mluvil jako s člověkem. Za ta léta, co byli spolu, se mezi nimi vyvinulo opravdové přátelství. Jeden na druhého spoléhali. Otto Maier nechápal, proč se jeho pes tak divně chová.