Obecné dějiny antisemitismu: Od starověku po dvacáté století

"Všechny pohromy, jenž nás kdy potkaly, zdaž možno vypočísti, co nám udělaly?! Přece však na Boha jsme nezapomínali, my Boha Hebrejů provždy vyznávali! Stydíme se a hanbíme nad výpočtem svých pohrom a bolestí a nad soužením a bědami, jichž nelze tu ani uvést. Dost na té poslední, přesmutné zvěsti, a pro ni zapomínáme dřívějších neštěstí." Avigdor Karo, Praha 14.století. (Úryvek ze smuteční elegie na památku největšího pogromu v Čechách, zdobí obálku Dějin antisemitismu) Antisemitismus se jako neblahý jev objevuje v dějinách celá tisíciletí. Obsažná publikace Gerald Messadie je nepostradatelným zdrojem informací pro všechny ty, které zajímá osud izraelského národa. “Už dva tisíce let jsou Židé pronásledováni a nikdo, dokonce ani jejich pronásledovatelé, neví proč. Ani křesťané, kteří po sedmnácti stoletích pronásledování opustili záminku ‚bohovražedného národa‘, zprostili Židy obvinění z vraždy a tím se zpětně sami obvinili ze statisíců zbytečných vražd: teď se domnívají, že se několika paragrafy zbaví viny. Ani nacisté a jejich opovrženíhodní dědicové, jejichž rasistické projevy uváděly a uvádějí jako motiv nenávisti k Židům pouze vědecky nepřijatelným pojmem ‚rasové čistoty‘: neexistuje totiž germánská rasa. Německo bylo jako všechny země na světě během staletí několikrát obětí nejrůznějších etnických invazí a je ostatně dokázáno, že ‚čistá rasa‘ by zoufale degenerovala, neboť by byl ochuzen její genetický zdroj. ‚Čistá rasa‘ by byla rasa kreténů, takže ti, kdož hlásají tuto koncepci, možná právem tvrdí, že jsou ‚čisté rasy‘…“ Těmito slovy uvádí vynikající francouzský publicista, spisovatel a vědec Gerald Messadié “Dějiny obecného antisemitismu – od starověku po dvacáté století“, jenž se koncem minulého roku objevily na pultech českých knihkupectví. Messadié, vyzbrojen svým vzděláním a nadhledem pátrá po kořenech antisemitismu ve všech velkých civilizacích a mapuje jeho tajné vyznavače. V dějinách lidstva (od Řecka a Říma, přes středověk až po totalitní Evropu) objevil spisovatel tři základní typy antisemitismu, které tíží svědomí dnešního člověka. Právě výkladu a popisu těchto odrůd antisemitismu věnoval Messadié svou knihu. Dějiny vydalo nakladatelství Práh a z francouzského originálu “Histoire générale de l’antisémitisme“ je přeložila Hana Müllerová. Není jednoduché přečíst tuto knihu. Místy člověk propadá pocitu, že v ruce drží spis sadisticky vyšinutého jedince, do kterého shromáždil své morbidní představy. Messadié však na 317 stranách popisuje a hodnotí skutečné události. Jde o ojedinělé a vynikající dílo, které by nemělo chybět ve vaší knihovně. Tato kniha, nebo chceme-li svědectví o masových vraždách Židů, totiž kromě mrazení v zádech a depresí vzbuzuje i naději, že se podobné hrůzy už nikdy nebudou opakovat. “…můžeme připomenout každému, dokonce těm, kdo se nezajímají o dějiny, těm, pro něž je antisemitismus jen vzdálený pojem, jenž se jich netýká, těm, pro něž je šoa pouze dějinné klopýtnutí, které neohrožuje jejich budoucnost, všem těm můžeme připomenout následující: antisemitského pronásledování se vždy dopouštěly totalitní tyranské režimy, kdy národní stát hodlal rozdrtit jednotlivce ve jménu obecného zájmu. Antisemitismus je v odporném, organickém a nevyhnutelném vztahu s popíráním svobody a demokracie. Spojuje ostatně v této negaci všechny ostrakismy: k veškerému vraždění v dějinách od dob inkvizice – k vraždění katarů, Arménů, Ibů, Kambodžanů, Kosovanů a samozřejmě Židů – docházelo za tyranských režimů. Neexistuje nevinná autorita. Logický důsledek: antisemitismus je měřítkem alergie na svobodu. Na základě tohoto poznání je alespoň možné směřovat lidské svědomí: existuje pro to několik důkazů. Jeden z nich, i když je křehký, mi připadá významný: stránky, které jste právě dočetli, nemohly být napsány v Hitlerově době, dokonce ani ve Francii, aniž bychom strašlivě neriskovali. Daleko důležitějším důkazem je netolerance většiny veřejného mínění vůči jakémukoliv fanatismu. Už pouze lidé bez svědomí, v téměř neurologickém smyslu toho slova, dokážou bez hluboké bolesti snést obrazy šoa. A to jsou znamení naděje“, praví v závěru své knihy Gerald Messadié.