Převlékárna

Převlékárna by se dala nejjednodušeji opsat jako záznam každodenních zážitků autora a jeho múzy/milenky („Ilona je dobrou duší tohoto románu.“). Próza života je naplněna, jak se můžeme dočíst na konci v „navrhovaném obsahu“, Poznámkami z cest, Deníkem génia, Zápisky sebevraha, Vyprávěním o umělcích, Pohlednicí z prázdnin, Přerušenou zpovědí atd. - cestami, prací (s odkazem na špatné překladatele v Danteho Pekle!), krakovskými hospůdkami, mužsko-ženskými přátelskými vztahy, tvůrčí neschopností kolegů, již píší… A jak se lze domyslet, nejvíce fascinující není obsah sám o sobě, ale konstrukce a okamžitá dekonstrukce světů, lží, které se stanou pravdou, sny a fakta přeceděná přes síto imaginace. Převlékárna je totiž tak trochu jako puzzle, jako skládanka, jako nebe-peklo-ráj, kde některé úryvky z různých „kapitol“ do sebe zapadají a navazují jako kostičky v dominu.