Trampoty pana Humbla

Trampoty pana Humbla vzaly počátek v jeho bezvýhradně kladném postoji ke každému právě vládnoucímu režimu. Vychován v loajalitě k habsburské monarchii, stal se demokratickým občanem předmnichovské republiky, kolaborantem a konfidentem gestapa za nacistické okupace, v květnové revoluci osvobozeným politickým vězněm a hrdinou z Barikád, po Únoru nadšeným bojovníkem za věc socialismu. To všechno si pan Humbl, jist svými vysokými morálními kvalitami, poctivě zodpovídá, čestně obhajuje a řádně zdůvodňuje ve vlastním curriculu vitae a dopřává nám tak nahlédnout hluboko do své duše i do svých přepestrých, pohnutých osudů od útlého mládí až po zralý věk. Z příkrého rozporu mezi tím, jak sám sebe vidí, a naopak jak se jeví čtenáři své výpovědi, ze vzájemného střetávání těchto subjektivních a objektivních pohledů vylupuje se odporná i bědná, směšná i zároveň úděsná Humblova autokarikatura. Vladimír Neff mu vede ruku s bravurní jistotou, s brilantní lehkostí, se svrchovaně ironickou záměrností. Dává nám svého Humbla poznat v obludných dimenzích jeho palidského formátu, v celé jeho zrůdné životní filozofii, v jeho společenské nebezpečnosti. Činí tak s takovou mírou sugestivity, že jméno jeho quasihrdiny zůstane v čtenářské paměti jako pojem, jako synonymum pro všechny Humbly v množném čísle, kteří ještě přetrvávají v lidské společnosti. Románem o trampotách pana Humbla – který je výrazným úspěchem svého autora, dotvrzením jeho charakterizačního i fabulačního umění – dostává česká próza nový literární typ, souměřitelný s velkými literárními památkami našeho písemnictví.