Pod Minerviným štítem, Kapitoly o rakouském umění ve století osvícenství a jeho vztahu ke Království českému

V zemích habsburského soustátí, zakořeněných v starší tradici, docházelo k osobitějšímu pohybu uměleckého dění než v těch zemích, které se staly závislými na uměleckých formách utvářených na oficiálních akademických institucích císařské metropole. Třebaže i některé oblasti a místa v Čechách se ocitly pod tímto vlivem, svébytnost Čech zůstala větší. Z Vídně do Čech sice pronikaly významné osobnosti – jako J. M. Rottmayr (bezvýhradně ve službách Thunů), vídeňští malíři původem z východních Čech J. W. Bergl a F. Wagenschön, kteří zde zaujímají zvlášť poutavé postavení – a dílo absolventa vídeňské akademie F. K. Palka, jež se plně rozvinulo v Čechách a Sasku, avšak obrazy Palkova vrstevníka a uměleckého souputníka F. A. Maulbertsche byly do kostelů v Čechách objednávány jen zřídka. A tak se tento velmistr rakouské malby 18. století mohl v Praze, v klášteře na Strahově, představit až na samém sklonku svého života reprízou knihovního programu, který vznikl pro klášter v Louce na Moravě. Prostředí utvářené pražskou uměleckou družinou bylo na rozdíl od Moravy do jisté míry rezistentní k Maulbertschovu expresivnímu radikalismu. Právě působení F. A. Maulbertsche na Moravě a v Čechách ukazuje odlišné přijímání cizích vlivů uměleckým prostředím těchto zemí. Tehdejší umělecké dění je třeba chápat v širokém kontextu období velkého ideového přerodu osvícenského století.