Ani tady, ani tam

Kniha Marshy Kocábové „ani tady, ani tam“ je i pro mne – přímého a poměrně zasvěceného účastníka událostí osmdesátých let – zajímavým svědectvím o době, která je z hlediska historie téměř ještě současnost, ale pro řadu dvaceti až třicetiletých je to stejně vzdálené jako lovci mamutů. Příběh Marshy, která se vydala na počátku osmdesátých let z Ameriky do Evropy, aby si vyzkoušela život tanečnice v západním Berlíně, se začíná výrazněji odvíjet od okamžiku, kdy se v Mnichově seznámila se svým budoucím manželem Michaelem Kocábem, aby s ním poté odjela do Prahy, kde začal jejich společný život. Pohled Marshy na socialistické Československo je pohledem cizince ze západního světa na exoticky pokroucenou totalitní společnost, od které jí odděluje nejen rozdílná kultura, ale zpočátku i jazyková bariéra. Marsha vidí svět socialistického Československa v temných barvách. Zažívá jako cizinka stejná pokoření jako ostatní obyvatelé, ale na rozdíl od nich si na ně musí zvykat: na fronty v obchodech, čekání na úplatky, nedostatečné zásobování, špatnou lékařskou péči, byrokracii… Oporou je jí americká přítelkyně Harriet a jak se dozvídá na americkém velvyslanectví, v ČSSR žily v té době tři Američané. Kdo byl ten třetí se Marsha nikdy nedozvěděla.