Kronika válečníkova. Díl IV. Excalibur

V nejtemnějších časech evropské historie, kdy stoupence všech věrouk včetně křesťanství spojovala víra v kouzla a zázraky, odhodlává se nekorunovaný král Artuš k poslední, nejtěžší bitvě proti přesile saských uchvatitelů. Bolest způsobená zradou životní lásky, královny Guinevery, a celý život naplněný bojem a péčí o svěřenou zemi přivádí posléze Artuše a jeho nejbližší spojence k pochopení nové víry v zemi, v níž pozvolna dohasíná tradice pohanských rituálů druidů. Čestný, přímý a odvážný válečník Derfel, autorem zvolený za vypravěče románu, se stává mnichem, aniž by však v přísném řádu kláštera zpřetrhal své svazky se starobylou kulturou Keltů nebo se ve jménu víry zřekl samostatného myšlení a shovívavého humoru. Ve strhujícím závěru díla vítězí Artuš s pomocí Excaliburu, posvátného meče, obdařeného kouzelnou mocí druidů, a nejcennějšího z Merlinových pokladů. Smrtelně zraněn svěřuje Artuš svými posledními slovy Excalibur Derfelovi, aby ho vrhl do vln a spolu s ním pohřbil na mořském dně i starou keltskou víru a legendární období anglické historie.