Necenzurovaná zpráva o českém filmu

Pro nepřehlédnutelnou tvůrčí osobnost Pavla Melounka se nesnadno hledá souhrnné a výstižné pojmenování. Byl to nejenom filmový producent, ale i filmový novinář, filmový kritik, filmový organizátor, filmový kumštýř, nikoli v poslední řadě rovněž filmový herec. Vskutku, byl to typický "muž filmu", dychtivě píšící o filmové tvorbě a sám se na ní všestranně podílející, možná bychom o něm mohli s obdivem a uznáním mluvit jako o filmařském univerzálu. Jenže z hlediska této knížky, s přihlédnutím k souboru textů, které ještě stihl před svým nenadálým a tolik předčasným skonem shromáždit a uspořádat, je asi zapotřebí vyzdvihnout, že Melounek byl rozhodně i filmový publicista v nejlepším smyslu tohoto slova: autor, který přistupuje k autentickému faktu filmového díla uměleckého s nevšedním vhledem do jeho hájemství a tajemství a který zároveň zasazuje a zařazuje filmové opusy do časových souvislostí, tj. do společenského a především kulturního kontextu daného časoprostoru. Autor shromáždil některé své recenze, rozhovory a články z doby, kdy byl publicistou a kritikem, a vzpomínky na léta, v nichž opustil psaní, začal pracovat pro festivaly a stal se producentem. „Všechny texty ponechávám samozřejmě v původním znění. I významnou část textů napsaných před listopadem 1989, za éry cenzury a totáče. Zůstávají takto i zde, tudíž necenzurované,“ napsal Melounek v úvodu knihy. Ta zachycuje i jeho pohled na festivaly Fórum mladého filmu, Febiofest, Karlovy Vary a Zlín, na filmy (mj. Snowboarďáci, dokument Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský, pohádka Z pekla štěstí), které přivedl do kin. Jen premiéry toho šestnáctého, Pika, už se nedožil. „Mám rád obě etapy, obě profese, které jsou často v nesmiřitelném vztahu. Možná tak člověk pochopí některé věci v hlubších, či aspoň nečekaných souvislostech,“ napsal Melounek. Při křtu Troška dodal: „ Z každého článku na nás Pavel dýchne, mrkne, a bude radost vrátit se s ním zpátky a vidět souvislosti z dnešního úhlu.“