Úvod do caputologie : Hlava I - mírné ∞

Cyklus charakterizující v básnické a výtvarné nadsázce intelektuální, a/sociální a profesní rysy člověka. Téma „Hlav“ a jejich výtvarné prezentace ale jeho touze pochopit svět prostřednictvím jasně definovaných pojmů a kategorií vtisklo novou dimenzi. Malinův přínos je evidentní. On je tím, kdo verši vytváří divadelní situaci a poté prostřednictvím encyklopedicky jasně definovaných pojmů vláká čtenáře na jeviště. „Hlavy“ asociují neuvěřitelně velké množství nadčasových situací a díky Malinově síti pojmů čtenář může v bludišti buď slastně zabloudit na stezkách imaginace, nebo se neztratit a racionálně najít svůj cíl. Malinova kniha Úvod do caputologie je příběh o neustálém otevírání tří základních dimenzí lidské existence. První dimenze je spjatá s vírou v reálnou existenci světa, který nás překračuje. Druhá dimenze se vztahuje k lidské touze konceptualizovat a definovat svět, který nás obklopuje. Třetí dimenze reflektuje myšlenku, že svět je kulturní konstrukce – sémiotický text, který lidé vytvářejí v průběhu své sociální interakce. Při čtení Malinovy knihy si člověk uvědomí, jak významnou roli při deskripci a interpretaci světa hrají pojmy a kategorie. Malina, podobně jako americký antropolog Clifford Geertz, pohlíží na člověka jako na zvíře, které je spoutané sítí významů, jež si samo vytvořilo. Absurdita lidské existence vyplývá z faktu, že člověk je jak produkt, tak tvůrce kultury. V průběhu lidské evoluce lidé postupně transformovali přírodu do podoby materiální kultury, která zpětně ovlivňovala vzorce jejich myšlení a jednání. Materiální báze kultury vystupující v podobě artefaktů ale tvoří pouze jednu dimenzi superorganické reality, jež člověka obklopuje. Neméně důležitá je symbolická báze kultury, vystupující v podobě znaků, jejichž ohnisko tvoří pojmy a kategorie. Malina si je velmi dobře vědom toho, jak významnou roli pojmy a kategorie v lidském životě hrají. Proto dlouhodobě, systematicky a cílevědomě píše interdisciplinárně koncipované antropologické slovníky a encyklopedie, které prostřednictvím jasně definovaných pojmů a kategorií umožňují lidem hlouběji pochopit přírodní a sociokulturní realitu. Poselství Malinových prací je přímočaré: „Neredukujme svět na materiální objekty, těm vtělují skutečný život symboly a znaky, jimiž je označujeme.“ Stejně přímočará je koncepce Malinových „Hlav“, která je oslavou významové bohatosti a kontextuální rozmanitosti českého jazyka. Na první pohled se jedná o další z četných Malinových slovníků. Tato kategorizace je ale zavádějící, neboť způsob, jímž autor prezentuje rozsáhlou typologii „Hlav“, je postmoderně polysémantický. Podobně jako v antickém dramatu je každá „Hlava“ představena prostřednictvím „expozice“ – v tomto případě Malinových nonkonformních veršů, které uvádějí na scénu „Hlavu“ hlavního hrdiny. V následných encyklopedických odkazech upozorňujících na historické a sociokulturní souvislosti, v nichž se „Hlava“ ocitla, si může čtenář užít kontextuálních situací jako jsou „kolize“, „krize“ a „peripetie“. Závěrečnou „katarzi“ poskytne výtvarná vizualizace typu „Hlavy“, jíž lze chápat jako antropologické a filozofické poselství na téma fyzické rozmanitosti a mentální rozporuplnosti lidské existence. Za zásadní pozitivum je možné označit mezioborovou syntézu různých přístupů ke studiu člověka a autorovu schopnost oscilovat svými úvahami na hranici umění, vědy a filozofie.