Z vody a ducha. Rituál, magie a zasvěcení v životě afrického šamana

... bílý muž není silný, je jen zděšený; dokud nebude sám se sebou v míru, nenechá nikoho na světě na pokoji... Způsob jednání Evropanů se může zdát africkému domorodci zcela nepochopitelný. Stejně tak se může zdát Evropanovi zcela nepochopitelné pojetí světa afrického domorodce. Narážíme na dvě roviny vnímání, které se prozatím jen velmi málo prolínají. A právě kniha Z vody a ducha nám tu druhou, někým pohrdanou, africkou mentalitu nadobyčej živě přibližuje. Malý Malidoma je odvlečen do kláštera bílého muže a tam vzděláván a evangelizován. Jméno dostal ne náhodou – tak bychom to možná předpokládali u nás, vzhledem k tomu, že nikdo „nemohl" vědět, co jej v životě čeká – a volně přeloženo znamená „ten, který je přítelem cizinci i nepříteli". Mnohé pochopíme teprve v situaci, kdy se Malidoma vrací, s ukončeným evropským vzděláním, do své rodné vesnice. Tu nastane problém, který stařešinové považují za zásadní: přestože se Malidoma vrátil fyzicky, zdá se, že stále pobývá ve sférách bílého muže a je příliš propojen s jeho věděním. Proto je ve své vsi do velké míry stále cizincem. Rada starších proto přemýšlí, zda se Malidoma dokáže vrátit „celý", protože mají obavu, že jinak by se k jeho obrazu naopak mohl proměnit zbytek vesnice. Anebo je možná i třetí cesta – že dokáže pobývat v obou světech současně? Ponořme se tedy do těchto tajemných, ba přímo šamanských záležitostí, jež se pro nás Evropany mohou zdát na první pohled naprosto vzdálené a nesrozumitelné; možná mají k podstatě života blíže, než si jsme schopni připustit.