Hořká čokoláda

Člověk je tvor společenský a v jeho zájmu je domluvit se s druhými prostřednictvím dialogu. Tvůrce úspěšného filmového cyklu o Básnících Ladislav Pecháček si tedy může bez obav dopřát poetickou zkratku scenáristy a ve své nové knize předložit čtenářům sérii rozhovorů po telefonu či pronesených v restauraci, štěnicemi napíchnuté odposlechy nebo přímo policejní protokoly. Vždyť i školní slohové práce a srdceryvný monolog ženy v dopisu na rozloučenou naznačují, jak zoufale v životě potřebujeme posluchače, přestože v hloubi duše jsme a hodláme zůstat samotáři. A tak mistr černého humoru, vyškolený praxí medicíny coby „veselé vědy o smutných věcech“, orámoval dvanáct mikrostudií o psychopatologii lidské osamělosti hořce sarkastickým úsilím poznat, co může smrtelník semletý životem očekávat, zvlášť pokud nemá osud čistě ve svých rukou. Hořká čokoláda však nepřináší pouze povídkový vínek nálad obeznalého postaršího muže. V Pecháčkově prozaickém pásmu s nečekaným rozuzlením z říše jisté značkové čokolády na sebe vedle dnešní citové prázdnoty opět upozorňuje jazyk, kterým postavy promlouvají. Autora přitahuje čeština trefná v hutné hospodské ironii i blábolivá ve své úřední podobě, vždy však připravená krutě svědčit o nitru toho, kdo s ní nekale zachází. Mluvčí historek reprezentující „staré struktury“ s výčitkami svědomí, kvartální pijany, třetiřadé poberty, dívky vyrůstající bez rodičovské lásky, zneuznané umělce, plytké celebrity i odkvetlé osobnosti s Alzheimerem na hrbu se jako značně křehké nádoby vyznačují neschopností překročit vlastní stín a podléhají první spásné radě, jíž se za úplatu domáhají. Jenže ouha! Groteska žití je sice podle Forresta Gumpa pestrá bonboniéra plná překvapení, ale občas si v ní zobneme pořádně otrávené sladkosti.