Hra na slepou bábu

Dvoudílný román Františka Spurného Hra na slepou bábu je zcela jistě velice aktuální a nepřehlédnutelné dílo autora, který se po mnoha letech práce v ústraní objevuje na literárním nebi jako prozaik poprvé. O to je jeho vstup impozantnější. Sám autor nazývá své dílo románovým stigmatem doby. Oprávněně. Román je jakýmsi čtivým průvodcem naší zpolitizovanou dobou plnou hektických činů a cynických figur od konce padesátých let až do počátku roku 1992. Úsměvné i smutné netradičně pojaté vyprávění o době a lidech velmi silně tíhne k citu, ušlechtilosti a moudrosti a ukazuje na příběhu "duchovní emigrace" klasického českého outsidera a těžce se rodící individuality v jedné osobě, jak dlouhá a osamělá je většinou cesta k nalezení vnitřní svobody a skutečného štěstí. I když jen málo lidí zatím procitá ze směšné hry na slepou bábu, čím dál víc jich začíná tušit, co se skutečně skrývá pod pojmem blbost dle Wericha, nevědomí dle Junga či prostá duchovní chudoba. V románu se to hemží postavami, ke kterým nebylo třeba tradičních postupů, protože je dobře "osobně" známe ze svého okolí, a zrcadlí se zde autorův nezměrný životní optimismus a láska k lidem, kteří zůstanou tím čím jsou, i kdyby jim "požehnala" kdovíjaká revoluce.