Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta

Historia de Expeditione Friderici Imperatoris se měla stát jakousi oficiální kronikou výpravy císaře Fridricha do svaté země. Text je nepochybně původní, napsaný nejpozději v roce 1200 (s velkou pravděpodobností dřív). Jeho autorství je ale problematické. Je spojován se jménem klerika Ansberta, jež je v rukopisu připsáno pozdější rukou. Není proto jisté, zda označuje autora, nebo spíš pozdějšího redaktora díla. Samotný autor, jak lze soudit pouze z textu kroniky, se výpravy osobně účastnil a vrátil se z ní brzy po císařově smrti. Po návratu začal zpracovávat své zápisky v kroniku, která se pak dočkala několika dalších redakcí a byla obohacena o informace o pozdějších událostech ve Svaté zemi. Předpokládá se, že autor měl blízko k českému prostředí. Vzhledem k vysoké informovanosti patřil nejspíš k nejbližšímu panovníkovu okolí, snad působil jako člen císařova sekretariátu. Oficiálnost kroniky je patrná jak z toho, že obsahuje řadu důležitých dopisů vyměněných mezi Fridrichem a významnými osobnostmi doby, tak i z extrémně příznivého tónu vůči císaři. Největší předností Ansbertova textu je, že jako jediný z kronik třetí výpravy zaznamenává napětí mezi křižáky a Byzantskou říší. Zatímco výpravy ostatních evropských vládců se na Východ plavily po moři, a vyhnuly se tak kontaktu s Řeky, Fridrich putoval se svým vojskem po souši. Prakticky stejnou cestou jako některé oddíly první kruciáty. Tudíž se Ansbertova kronika obsahově velmi blíží kronikám prvních křižáků, popisuje podobné události srovnatelným způsobem. Stejně jako Provensálci, Lotrinčané a Normané první křížové výpravy se Fridrich Barbarossa se svými říšskými oddíly od vstupu na Byzantské území dostával do konfliktů s císařskými vojsky. Tón Ansbertovy kroniky je (nejen) proto výrazně protibyzantský, přesně jako v případě kronik první výpravy.