Časotřesení

Kurt Vonnegut napsal kdysi román, jejž pojmenoval Časotřesení, nebyl s ním však příliš spokojen, a rozhodl se ho tedy odložit do šuplíku. Jeho hrdinou byl starý známý Kilgore Trout, spisovatel vědeckofantas­tických povídek, který měl víc odvahy než jeho stvořitel. Své literární výtvory nestrkal do šuplíků, nýbrž je po dopsání okamžitě vyhazoval do pouličních odpadkových košů. Proč je nezahazoval doma, ptáte se? To nešlo. Kilgore Trout byl bezdomovec. 13. února v roce 2001 se vesmír z nějakého neznámého důvodu rozhodl náhle smrštit a opět roztáhnout. Výsledkem tohoto vesmírného škytnutí byl časový posun, jenž během zlomku sekundy vrátil na Zemi vše o deset let nazpět, do 17. února roku 1991. Lidé si tedy museli nedobrovolně opět projít vším, dobrým i zlým, čím si v právě uplynulém desetiletí již jednou prošli. Vstoupili zkrátka doslova podruhé do téže řeky. A pak že to nejde! Někdy v polovině této reprízy vytáhl pan Vonnegut, elá hop, z šuplíku svůj starý rukopis. Prolistoval jím a zřejmě mu už tak hrozný nepřipadal. Některé jeho části použil jako cihly k vystavění svého údajně posledního románu na rozloučenou. A aby se mu Časotřesení nesesypalo jako onen příslovečný domeček z karet, pospojoval tyto cihly maltou vzpomínek na vlastní dětství, dospívání, sourozence, strýčky a tetičky, a tak dále, a tak dále. Poslyšte: zajímalo by vás, kdo zavraždil Troutovu matku? Proč vymřel bermudský orel mořský? Proč nebyla po Hirošimě a Nagasaki svržena třetí atomová bomba také na Jokohamu? Proč vybuchovali datlové u jezera Disappointment? Kdo objevil Troutovy povídky v drátěném odpadkovém koši před Americkou akademií umění a literatury? Chtěli byste vědět, co se stane, až desetileté repríza skončí? Tak si to koukejte přečíst! Cililink!