Blanický rytíř Jaroslav Kozel

Jako šesté dítě chudých rodičů neměl Jaroslav možnost studovat, ačkoli se vyznačoval nadprůměrným nadáním. Byl rád, že ho po dokončení měšťanské školy ve Vlašimi přijali jako učedníka v obchodě Lidového družstva. První rok byl pro něho velmi těžký. Denně šlapal pěšky 10 kilometrů z Pravonína do Vlašimi, cely den v namáhavé práci a večer zpět domů, déšť nedéšť, sníh nesníh. Správce Družstva poznal Jarkovy schopnosti; proto ho převedl do účtárny jako asistenta pokladníka. Dva z jeho kolegů byli praktikující katolíci. Na jejich příkladu viděl, že je možné žít dobrým křesťanským životem i při obyčejném zaměstnání. Jejich jednání mu ukázalo blahodárný účinek víry, což v něm vzbudilo touhu po lepším životě. Po atentátu na Heydricha v květnu 1942 nastaly v Čechách dny hrůzy a vraždění nevinných lidí. Hitler se pomstil vraždou více než tisíce Čechů, vypálením vesnic Lidice a Ležáky a popravou jejich obyvatel. Na udání jedné kolegyně byl Jarka zatčen gestapem 6. června 1942 a odvezen do „vyšetřovací vazby“ v nedalekém Linzi. Zde, v moderní budově policejního presidia, strávil téměř dva měsíce mezi výslechy na gestapu. První sobotu v srpnu byl Jarka s houfem jiných vězňů transportován do pověstného tábora smrti Mauthausen. Za několik informací o jeho životě v koncentračním lágru vděčíme Míťovi Čerenskému, který to peklo díky své fyzické zdatnosti přežil. Míťa sdílel s Jarkou karanténu, pracovní oddíl i „ubytování“. Jejich pracovní komando mělo stav 1200 mužů a otročili v kamenolomu. Při práci neexistovala minuta oddechu, aby si mohl člověk narovnat záda. Nesměli mluvit mezi sebou nebo se ohlédnout. V poledne oběd: litr vařené vody, v níž plavala sem tam tráva; esesmani tomu říkali „špenát“. Pracovalo se až do večera. Následkem bídné stravy, namáhavé práce a tělesných útrap Jarka slábl den po dni, i přes duševní houževnatost. Proto byl zařazen do transportu „na dovolenou“, což byl další způsob likvidace. A tak v neděli ráno 8. listopadu 1942 projel branou mauthausenského lágru transport živých kostlivců. Mezi nimi byl Jaroslav Kozel – č. 12045. Pozdě večer dojeli do Dachau.