Přebohaté hodinky pradědečka Emila

Mottem sbírky je stručný popis doby, kdy „si každý nechával zhotovit bohatě zdobené hodinky, které obsahovaly kalendář, modlitební knihu a celý vlastní svět jejich majitele", která jakoby předjímala Heideggerem objevenou pravdu, že bytí je čas. Motiv času pak nalezneme v celé autorově sbírce. Individuální čas prožívání tematizuje Koten v lyricky chvějivých zhuštěných deskripcích mentálních otisků vnějšího světa. Kontrast času práce a času odpočinku se vyjevuje v opakovaných motivech vesnické podvečerní hospody, kdy básník vede čtenáře, aby spolu s ním pozoroval „chlapy, jak lucernami svých piv svítí si do úst". Čas měřitelný, uchopený názvy básní (např. „Podzim", „Prosinec", „Krokodýlí den", „Večer", „Hodina přemoudřelých řečí" apod.) je implicitně postaven do kontrastu s časem osobním. Koten má dar bravurně slovy uchopit specifickou atmosféru severočeské krajiny („Mokvající louky...spousty vyjedených pařezů a neholené tváře kamenů"). Opakovaný výskyt některých postav (krejčí Emil Nosek, holič, Jidáš apod.) napříč básněmi kreslí maloměstskou idylu první republiky nebo ještě dokonce rakousko-uherského mocnářství. Snivá atmosféra těchto mystifikací s reálným podložím evokuje básnickou sbírku Kotenova učitele Radka Fridricha „Řeč mrtvejch – Die Totenrede" (Městská knihovna Děčín, edice Nomisteron, 2001), která podobnými výrazovými prostředky probouzí napůl reálné a napůl fiktivní prožitky německých obyvatel zapadlé severočeské vesnice. Útlá juvenilie Jiřího Kotena je sympatie vzbuzujícím průhledem do citlivě načrtnuté, aktivním čtenářem dokreslované krajiny, jež rozpouští básníkovu duši ve variabilním označování vlastních pohledů, prožitků a postřehů. napsal: http://casopis-texty.cz/texty/No28/recenze.html#balvin