Evangelium podle Satana

Když vyšel ve Francii začátkem roku 2007 román Evangelium podle Satana, stal se záhy nejčtenějším francouzským thrillerem. Již po třech měsících se mu dostalo prestižního ocenění „Prix de la presse“, které je svazem francouzských knihkupců každoročně udělováno nej­za­jí­ma­věj­ším dílům. Píše se rok 1348 a Evropu pustoší epidemie černého moru. Matce Izoldě Trentské, představené bolzanského kláštera augustiniánek, se dostane do rukou apokryfní evangelium. Současně s ním pronikne do kláštera i démonický mnich, který postupně povraždí celou Izoldinu kongregaci. Vrah nese znaky uctívačů ďábla a své oběti přibíjí ke kříži. Aby se před ním zachránila, zazdí se matka představená i s rukopisem ve sklepení kláštera. Rok 2006, Hattiesburg ve státě Maine. Asistentka okresního šerifa Rachel pátrá po čtyřech pohřešovaných mladých servírkách, načež se sama ztratí. Vyšetřování Rachelina zmizení se ujme Maria Parksová, psycholožka FBI obdařená nadpřirozenými schopnostmi a specializovaná na křižáky – sériové vrahy, kteří cestují po světě. V opuštěné kryptě najde Maria Rachelino zmučené tělo i ukřižované mrtvoly čtyř pohřešovaných žen. FBI vraha dopadne a zastřelí. Je to mnich s ďábelskými symboly vypálenými na kůži. O několik dní později ve Vatikánu zjišťuje hlava Kongregace pro zázraky kardinál Oscar Camano, že čtyři zavražděné mladé ženy jsou ve skutečnosti jeptiškami, které do Spojených států před nedávnem poslal vyšetřit vlnu vražd, jež postihla velice starý řád poustevnic. Ten už od středověku opatruje a studuje zakázané křesťanské rukopisy. Camano povolá svého nejlepšího vymítače, jezuitu Alfonsa Carza, aby se vydal po stopě evangelia, které církev před šesti stoletími ztratila. Cesty Parksové a Carza se protnou a vyšetřování je zavede ze Skalnatých hor až do bolzanského kláštera a tajné vatikánské knihovny. Co se v tomto evangeliu, jež se zdá být pro církev takovou hrozbou, vlastně skrývá?