Tři slepé myšky

Soubor povídek Tři slepé myšky nabízí čtenářům texty, jejichž vydání bránila řada okolností a také Agatha Christie sama. Titulní příběh Christie přepracovala do podoby divadelní hry Past na myši, která je ve Velké Británii hrána nepřetržitě již od svého vydání roku 1952 a jedná se tedy o nejdéle uváděné představení na světě. Knižní podoba hry nesmí podle autorčina zákazu ve Velké Británii vyjít, dokud bude představení Past na myši v repertoáru anglických divadel, aby nebyla vyzrazena zápletka. Novela Greenshoreská kratochvíle, kterou Christie nakonec rozšířila na román Hra na vraždu, byla v době svého vzniku příliš dlouhá na časopisecké vydání a příliš krátká na knihu. Poslední tři texty odhalil archivář John Curran v desítkách zápisníků královny zločinu až bezmála čtvrt století po její smrti. Jedná se o jinou verzi Únosu Kerbera než tu, publikovanou v Herkulovských úkolech pro Hercula Poirota, dále o Příhodu s míčkem pro psa – se shodnou zápletkou jako román Němý svědek, nicméně odlišným pachatelem a vysvětlením – a nakonec o Případ domovníkovy manželky, povídku, jež je podstatně rozdílná oproti Případu domovnice ze souboru Poslední případy slečny Marplové.